Závod, který určitě nepoběžím

Můj optimismus nabývá natolik zásadních rozměrů, že už okem pošilhávám, jaké závody bych si v podzimní sezoně případně mohl zaběhnout. Na přelom srpna a září (já vím, to je vlastně ještě léto) by se mi líbila nějaká desítka. Rychlá a rovná, abych se konečně mohl zorientovat, jak na tom vlastně jsem.

Volba padla na We run Prague, tedy závod pořádaný Nike – dle sloganu „běžecká událost roku“. Není to zrovna podnik podle mého gusta, ale nemusel bych nikam cestovat, je to po asfaltu a po rovině. Proč ne. Nevadilo by mi ani startovné 290 Kč. Není to nejméně, co si umím představit, ale už jsem vyhodil více peněz zbytečnějším způsobem.

Takže tedy We run Prague, říkal jsem si. Do chvíle, než jsem si přečetl propozice. Abych to zkrátil: startovním číslem je tričko Nike. Bez něj ani ránu. Prý si můžu vybrat barvu a nechat si na něj napsat nějaké své motto – ehm, uznali by mi i něco proti fajfce? 

Díky, ale tohle beze mě. Pionýrský kroj jsem odložil v roce 1987, pracovní zelený i sváteční modrý, a nevidím důvod, proč bych se měl do něčeho podobného znovu soukat. Argument, že tričko je zadarmo a že je to vlastně děsně výhodné, taky neberu. Chci mít možnost volby, v čem poběžím. Vždycky.

Chápu, že pořádání závodu něco stojí. Proto se platí startovné a proto je také na startovním čísle obvykle logo sponzora. Je to taková nepsaná dohoda mezi běžcem a organizátorem. My pro vás uspořádáme závod a za to něco chceme. Ale jít za tuhle hranici? Platit za to, že budu dělat běžící reklamu? Na to by neskočil ani učitel Zelí z Šimkovy a Grossmannovy povídky.

Od závodu toho vlastně tolik nechci: jen přesně změřený čas na přesně změřené trati a k tomu jednoduchou fungující organizaci, od registrace až po zpracování výsledků. Za to si rád zaplatím. A tím to vlastně končí. Samozřejmě je fajn, když je v cíli se čeho napít, ale i bez toho se obejdu. 

A především se obejdu bez triček, prospektů, kšiltovek, přívěšků na klíče, slevových kupónů, časopisů, tzv. kulturního programu a dalších prkotin, které většinou jen zdůvodňují vyšší než malou cenu startovného.

Nebudu to dramatizovat. Vím, že to v pohodě zvládnu bez nich, stejně jako oni to v pohodě zvládnou beze mě. O startující nebudou mít rozhodně nouzi a já během zmíněného víkendu našel dvě velmi dobré alternativy, byť ne v Praze.

Snad ten velkolepý nápad nepřevezmou od Nike i další firmy a pořadatelé. Jednou bychom taky na závodě pořádaný Asicsem mohli mít zákaz běhu v adidaskách.

 

About