Už zase skáču přes...švihadlo
Mám za sebou první čtyři týdny běhání po dvouměsíční pauze, rázové vlně a klidu. Graf mých tréninků vypadá z dálky celkem impozantně - tedy jen do okamžiku, než si začnete číst číslíčka na ose Y. Začínal jsem na 3,5 kilometrech, dnes jsem dal "rekordních" 7 km. Musím to zaklepat, ale tyhle dávky jsou pro mě zatím prosty problémů.
Víc času než běhání teď vlastně věnuji cvičení. Asi už mi nic jiného nezbývá, pokud se chci aspoň přiblížit stavu před 3-4 roky. Tělo prostě nemládne. Vždycky jsem na to kašlal a najednou zjišťuji, že mě to docela baví. Cviky jsou zaměřené na posilování beder, břicha a nohou, hodně piluji balanc. Aby můj běh nebyl tolik rozházený, abych co nejméně zatěžoval achillovku a další problémová místa.
Cviky mají svým způsobem poetické názvy jako vězeňské dřepy, polštářový dril nebo oslí kopanec. Dělám je třikrát týdně a trvá to i s pauzami prakticky hodinu. Při běhání jsem začal dělat i cosi, co připomíná běžeckou abecedu. Dokonce zařazuji skoky přes švihadlo, byť s ním nebo při běhání na místě vypadám v lese trochu jako exot. Naposledy jsem měl švihadlo v ruce zřejmě na základní škole a za tyhle čtyři týdny jsem se s ním nablbnul víc než za celý život.
Snažím se trochu zapracovat i na svém upracovaném a nevzhledném běžeckém stylu. Dělat ještě menší kroky s vyšší kadencí, země se dotýkat je lehce a krátce. Někde jsem četl, že správný styl by měl být podobný pokusu běžet po silnici plné vajec, kdy se snažíte jich co nejméně rozbít. A také si připomínám radu Billa Bowermana, kterou - údajně - řekl Stevu Prefontainovi: "Musíš mít držení těla jako při hluboké penetraci."
Jako už několikrát v minulosti jsem dospěl k názoru, že vím, co dělat jinak, abych mohl 1) běhat a případně 2) běhat lépe. Vždycky pak zjistím, že ještě něco mi chybělo, že jsem něco důležitého opomněl. Jsem zvědav, co to bude tentokrát.
Nedávno mi doktor řekl: "Levá achillovka bude ještě nějaký čas riziková." Nevím, jestli se v tom dá najít i trocha optimismu. Ale už mi to je vlastně jedno. Nikam nespěchám, nic nemusím. Jen si prostě občas chodím zaběhat. Čtyři týdny jsem vybíhal obden, teď zkusím i dva dny za sebou. A pak se zase uvidí.
