Umění odpočívat
Odpočinek dělá mistry, ale ani s ním se to nemá přehánět. Mám dva týdny po maratonu a zdá se mi, že jsem se už naodpočíval dostatečně. Naopak mám pocit, že jsem z toho odpočinku nějaký unavený. A že jsem od té doby přibral tak osm kilo.
Internetový tréninkový deník mi hlásí „Last 30 days: 210 km“. Asi přišel čas zase trochu běhat.
Tedy i během těch dvou týdnů jsem si občas byl zaklusat. Zhruba obden a průměrně na 30-40 minut. Bez sledování tempa a času, jen na pocit. Byla by přeci škoda se pouze válet v měsíci, kdy je běhání možná nejhezčí z celého roku.
Sčítání pomaratonských bolístek není (zatím) nijak dramatické. Trochu se ozývá levé koleno, ale věřím, že je to jen důsledek nějakého neklidu ve stehenním svalu. Po pár desítkách metrů to více méně přejde a rozběhá se to. Jinými slovy to znamená, že také přišel čas návratu ke cvičení a protahování.
Nepřipadám si ani psychicky uondaný. Možná je to tím, že minulá sezona (ano, minulá) netrvala jedenáct měsíců, ale půl roku. A kdo předtím tak dlouho stál nebo se jen podivně plácal, ten nemůže mít k běhání nechuť a pocit, že je těžké se k němu motivovat.
Až se zase trochu rozhýbu, přijde čas vzít papír a tužku, resp. klávesnici a Excel, a nahodit nějaké plány na příští měsíce. Jiná internetová stránka mi totiž hlásí: „Einladung zum Marathon: days 188, hrs. 18, min. 56“
A to je vlastně za chvíli.
