Peritenonitis Achillea

Vřeténko prox, palp citl včetně úponu v celém rozsahu.

Kdo by nerozuměl titulku a první větě, je to lékařské dobrozdání, že s achillovkou opravdu nesimuluji. A to je prosím výsledek vyšetření po sedmnáctidenním běžeckém klidu.

Z nabízené léčby jsem se rozhodl se pro rázovou vlnu. Proč také nezkusit něco nového? Pravděpodobnost úplného vymizení obtíží je údajně 90 procent, tak snad se tentokrát do té většiny zařadím. První dávku jsem už dostal do těla a noha se rozbolela či spíše rozbrněla, což je prý běžná reakce. Kromě toho si achillovku mám v následujících týdnech mazat gelem obsahujícím heparin.

Na rázovou vlnu půjdu ještě čtyřikrát. Sice by se to dalo odbýt jednou pořádnou náloží, ale u achillovek je třeba být trpělivý. Jo, něco málo o tom vím. Mohl bych o nich napsat když ne diplomku, tak aspoň seminárku.

Mimo jiné to tedy znamená další klid od běhání. Ale to mi nevadí, vlastně jsem za to rád. Do toho marastu venku by se mi stejně vůbec nechtělo. Běhat se dá sice i po sněhu a ledu, však jsem si to kolikrát zkusil, ale to člověk musí být aspoň trochu sportovně a hlavně zdravotně v pohodě. Řešit dvě nekomfortní věci najednou - to už je někdy až příliš.

Kromě toho procházím totální běžeckou demotivací. Nikde světlo, okolo jen tma. A nejsem si jistý, jestli na tom jaro a případné vyléčení něco změní.

Filed under  //   Ostatní  

Skalpel, prosím?

Začnu kvízovou otázkou: co mají společného Kenenisa Bekele, Usain Bolt, David Beckham a moje maličkost? Správně, letošní sezona ve všech případech stála za prd kvůli potížím s achillovkou.

Jak jsem zde již mnohokráte popsal, trápím se s tím s různou intenzitou od dubna. Nejdřív jsem levé achillovce dopřál dva týdny volna, pak celý měsíc a zase jsem se zkoušel k běhání vrátit. Pomalu, opatrně a snad i s rozumem.

Některé dny jsem ji skoro necítil, jindy o trochu víc, ale stále šlo o obtíže ve snesitelných mezích. A občas se ozvala s pořádnou naléhavostí. O víkendu zase. Asi tomu nepomohl běh na sněhu a tvořícím se ledu. Bolelo to i v klidu a také při výponu na špičky, což v posledních měsících nedělalo neplechu nikdy.

Zašel jsem konečně k doktoru. Ostatně, proč jsem to neudělal už třeba v létě?! Už si přesně nepamatuji slova, co říkal, ale v podstatě jde o to, že mám na achillovce masivní zduření a že se to možná bude muset vyčistit chirurgickou cestou.

Upřímně řečeno, nejsem si tím úplně jistý. Tady asi je moje hranice, kdy je běhání třeba přestat brát vážně. Nechat si kuchat nohu, která mě při běžném životě nijak nebolí a neomezuje - do toho se mi příliš nechce. Na druhé straně pokud by mě to zbavilo obtíží jednou provždy (nebo aspoň na nějakou výrazně dlouhou dobu), vůbec bych se nezlobil.

Za dva týdny jdu ještě k jednomu ortopedovi, který dělá i obtíže sportovců z přetížení. Poslechnu si jeho názor a pak se rozhodnu.

Každopádně plány s jarním maratonem jsou pryč. A kdo ví, jestli ne s maratonem jako takovým. Aspoň si v zimě pořádně zavesluji. Byl bych dost nerad, kdyby mi v době hrozící běžecké nečinnosti zase vyletěla váha do nepříjemných výšin a fyzička spadla proklatě nízko.

Filed under  //   Ostatní  

Všichni do kardio zóny!

Při dnešním soukromém půlmaratonu jsem pořád čekal, kdy se ze zatažené oblohy spustí déšť. Hrbolatá polní cesta nebyla to pravé pro moji levou nohu, v lese jsem musel dávat pozor na kaluže a navíc to pěkně fičelo. Moje blbost. Kdybych byl více trendy, mohl jsem si užívat sportovního komfortu v nějakém fitku.

Jedno přitom mám kousek od domu. V létě jsem tam párkrát byl si zaveslovat a pochopil jsem, co hýbe dnešní dobou.

Bylo to naštěstí fitko, kde si nemusíte koupit permanentku. Ale i tak mi na recepci aspoň nabídli, jestli si nechci od jejich výživového specialisty nechat vypracovat racionální jídelníček. Iracionálně jsem odmítl. Jednak nemám příliš důvěru k lidem, kteří jídlu říkají výživa, a pak mi také cena v hodnotě večeře pro dva v michelinské restauraci přišla celkem vysoká.

Media_http3bpblogspot_nggxs
Nejsem příliš častým návštěvníkem fitness center, chodím tam opravdu jen v krajní nouzi. I tak jsem pochopil, jakou proměnou za poslední roky prošla. Byly časy, kdy tam vedle posilovacích strojů a činek byly, spíše pro ukázku, jen běhátko s rotopedem. Dnes kdo nemá kardio zónu, je krutě nemoderní. U řady těch strojů ani nevím, na co se používají. A jistě bych si na nich ublížil.

Poprvé jsem do onoho fitka vkročil v srpnu. Bylo zrovna nádherně, venku sluníčko, podvečer. Skvělé počasí. Přesto všechna běhátka i další stroje, co neznám, byly plně obsazené. Lidé v teplákových soupravách se potili a sledovali na obrazovce TV Óčko. A přitom Kunraťák je, coby pár kameny dohodil. Proč nejdou radši tam, říkal jsem si. Projít či proběhnout se na relativně čerstvém vzduchu - byť s rizikem, že si zapráší tenisky.

Pravda, veslovat v srpnu na trenažéru také není ta nejpřirozenější věc na světě, ale mám aspoň slabou výmluvu, že skif se mi nevejde na balkon a i k vodě to mám celkem daleko.

Reklama fitness víry a jejích propagátorů pracuje s modely, které jsou klišovité, ale asi zabírají. Na jedné straně vysportovaní šťastní lidé, na druhé obtloustlí budižkničemové, co jen s pivem v ruce polehávají na gauči a trpí všemi myslitelnými civilizačními chorobami. Jako by život existoval jen v extrémech. Jako by nebylo nic mezi.

Media_http1bpblogspot_vbwpf
Wellness a fitness - to jsou zkrátka typická slova dnešní doby. V samoobsluze (říká se tomu ještě tak, nebo existují už jen supermarkety?) si vedle fitness müsli a fitness jogurtu můžete koupit i wellness šunku a fitness párky. V Bavorsku existuje víc než sto let síť jídelen VinzenzMurr, dnes by se řeklo fast-foodový řetězec. Miluji to tam. Dělají skvělá kolena se zelím, pravou bavorskou sekanou, klobásy, weisswursty a další lahodné věci. Nicméně v poslední době si ke všemu z toho můžete dát také der Fitness-Salat.

Nepochybuji, že všechno tohle je skvělý byznys. A je mi celkem jedno, kolik na tom kdo vydělává. Jen mi to prostě přijde lehce uhozené.

Novým hitem výše zmíněného fitka je chůze po pásech, která prý simuluje vysokohorskou turistiku. Hodiny (lekce) jsou hromadné a lidé (klienti) za 45 minut chůze po páse pod dohledem cvičitele (kouče) utratí 140 Kč. To už je skoro dražší než startovné na velký maraton. Nic proti. Pokud na to mají. Ale kolik z nich pak odjede domů autem? Kolik z nich do druhého patra jezdí výtahem? Kolik z nich šlo letos pěšky dál než na parkoviště nebo do obchodu?

Jiná trendy firma se zase snaží v ne příliš inteligentní reklamní kampani přesvědčit, že na prosté uběhnutí půlmaratonu se ideálně připravíte sklapovačkami, skákáním přes švihadlo a běháním po páse. A samozřejmě se neobejdete bez kruhového tréninku.

Media_http3bpblogspot_wreib
Potit se někde v brdských kopcích nebo na Šumavě se už nemusí ani cyklisté. Stačí si koupit cyklotrenažér s displejem a počítačem napojeným na Google Earth. A při šlapání budete mít před sebou třeba siluetu z etapy Tour de France... Svoje výkony můžete porovnávat na webu s výkony ostatních, vlastně už ani nemusíte jezdit na závody.

Brigitte Bardot kdysi prohlásila, že se všichni jednou sejdeme v posteli. Nabízím méně optimistickou variantu: všichni se jednou sejdeme v kardio zóně.

Filed under  //   Ostatní  

Flirt s garminem

Ne, neustoupil jsem ze svých zásad a nekoupil jsem si pro zkvalitnění svého upachtěného tréninku pulsmetr s navigací a spoustou dalších funkcí. Jen ho mám na pár dnů půjčený z důvodů řekněme pracovních. Přesněji jde o verzi Forerunner 310 XT, což je - pokud jsem to dobře pochopil - verze zatím nejvyspělejší.

Media_http2bpblogspot_dbepj
Je to vlastně náramkový počítač a tipuji, že asi výkonnější než byl notebook Toshiba z roku 1990, který jsem kdysi vlastnil. Však mi také celý večer trvalo studování návodu a všelijakých vychytávek. Stejně jako instalace softwaru do normálního počítače, aby s jeho pomocí ti dva mohli spolu komunikovat za mojí minimální asistence.

Ráno jsem pak miniaturní přístroj nasadil na zápěstí, připnul si hrudní pás (sedí líp než kdysi ten od Polaru) a vyrazil na trénink. Efekt zapnutých hodinek se samozřejmě projevil. Šlapal jsem do toho víc, než jsem v těchto dnech zvyklý. A samozřejmě jsem co chvíli pozoroval, jak se mění čísla na velkém displeji rozděleném na čtyři části - tedy tep, čas, tempo a vzdálenost.

Už první běh s garminem mi zprostředkoval řadu zajímavých poznatků. Jen namátkou:

  • do kopce běžím pomaleji než po rovině
  • z kopce zase většinou rychleji
  • při protažení a močení tep klesá (tyto činnosti vykonávám odděleně)
  • moje nejklasičtější trať neměří 12 km, jak jsem se dosud domníval, nýbrž pouze 11,7 km
  • srdce se při sprintu do kopce umí rozbušit až na rychlost 195 tepů za minutu
Pohled na mapu, kudy jsem běžel, vypadal zajímavě. Tedy až na to, že vše vidoucí a vše vědoucí Google toho o mně ví zase o trochu víc než před pár dny.

Druhý trénink s garminem byl poněkud rozporuplný. Snad tou zataženou oblohou, nevím. Ale dost často se mi snažil namluvit různé hlouposti.

Když jsem běžel v podstatě rovnoběžným tempem asi 800 metrů kolem rybníka, prakticky po absolutní rovině, hlásil mi kolísání tempa od 4:10 až po 6:20. Nezasvěcený analytik mého tréninku by si musel myslet, že jsem se věnoval úsekům. Také mi garmin okolo rybníka naměřil převýšení 27 metrů.

Jediným údajem z hodinkového počítače, kterému po téhle zkušenosti bez výhrad věřím, tedy zůstal čas. A snad i tep. Jako na každém laciném sporttesteru.

Flirt je u konce. Za pár dnů garmina vrátím. Budu se s ním loučit asi jako s návštěvou, která mi sice nezkazila večer, ale je lepší ji vidět už za dveřmi.

Sobotní P.S. Dnes jsem běžel po stejné trase jako ve středu, ale garmin mi nahlásil o 15 metrů nižší nadmořskou výšku maximálního bodu (320 m místo středečních 335 m). Také jsem zřejmě prodělal menší infarkt. Jinak si neumím vysvětlit, proč mi při celkem poklidném běhu po rovině tempem 5:15 vyletěl puls během pár desítek metrů ze 150 na 181...

Filed under  //   Ostatní  

O běžeckém stylu a ideálních botách

Je efektivnější běh přes přední část chodidla, nebo spíše po patách? Je lepší vzít na nohy minimalistickou obuv, nebo dát přednost robustnějším botám? Co udělá se stylem o něco vyšší pata?

Tady je jeden zajímavý příspěvek do diskuse:

Filed under  //   Ostatní  

Běžet jako Haile? Žádný problém

Až se na mém bankovním účtu objeví přebytečných 75 tisíc dolarů a nebudu zrovna vědět, za co je utratit, asi si koupím Alter-G. Tedy antigravitační běhátko. Je to technická vymoženost posledních let a na světě jich asi ještě nenajdete příliš. Nejsem si jistý, jestli vůbec nějaký v Česku je. Spíše tipuji, že nejbližší bude v Mnichově v držení fotbalového Bayernu.

Alter-G je určený mj. sportovním profesionálům, kteří se vracejí po zranění nebo jsou naopak zranění před veledůležitým závodem, který prostě musí běžet, potřebují ještě potrénovat, ale nemohou už příliš riskovat zatěžováním kolen či achillovek. Na speciálním trenažéru si mohou navolit různý stupeň gravitace, minimum je 10 %.

Jen si představte, že si nastavíte a hlavně vyzkoušíte, jak by se vám běželo, kdybyste vážili třeba Gebrselassieho 56 kilogramů... Mně by stačilo klidně o patnáct víc. To musí být paráda! Také se dá nastavit rychlost až 28 km/h a můžete běžet nadmaximální rychlostí, aniž byste si umlátili nohy a poškodili klouby.

Věřím, že tady se dá zaběhnout maraton pod dvě hodiny.

Filed under  //   Ostatní  

About