Nevěřil jsem, že ještě někdy objevím knihu o běžeckém tréninku, která bude podnětná, jiná a nebude jen v jistých variacích opakovat již mnohokrát vyřčené. Více méně náhodou jsem na takovou nedávno narazil. Jmenuje se
Run faster a jejím autorem je americký trenér Brad Hudson.
Není to kdovíjak proslulé jméno, ale jsou za ním nepopiratelné úspěchy. Hudson je jedním z mála příkladů, že z dobrého koně se může stát i dobrý žokej. Sám dvakrát zaběhl maraton za 2:13 a jako trenér dovedl k času 2:10 svého poměrně známého svěřence Dathana Ritzenheima. Trénoval i Shayne Culpepperovou (3. na halovém MS na 3000 m), Jasona Hartmana (letos osmý v Chicagu za 2:11) a další americké atlety, jejichž jména sice nezdobí stránky sportovních rubrik, ale buď z nich dokázal vyždímat výkony na jejich maximu, nebo je po letech zdravotních problémů nasměroval k tréninkům a závodům bez zranění.
Své cestě říká "adaptivní trénink" a rozepisovat se o něm detailně by bylo nudné a zdlouhavé. Obsáhlá je i kniha, byť nudná není rozhodně. Jen to není čtení do tramvaje. Hudson používá poněkud odlišnou terminologii než jiní trenéři, byť kolikrát myslí podobné věci. Sympatické je, že celá kniha je věnována pouze a jen tréninku. Žádné boty, stravování, regenerace, závodní taktika a kdo ví co ještě.
I když se vymezuje vůči Lydiardově lineární periodizaci, nepřijde mi, že by ho úplně popíral. Jen se u něj jednotlivé tréninkové způsoby více a pestřeji prolínají v celém přípravném období. To rozlišuje na tři části - úvod (
introduction), základ (
fundament), vyladění (
sharpening).
A co tedy Hudson hlásá? Zaujalo mě pár bodů.
Specifičnost. Není to žádný objev, ale dost často je tahle věc opomíjena. Trénink musí co nejvíc vycházet vstříc specifickým potřebám závodníků pro jednotlivé tratě. Hudson tvrdí, že není jediný důvod, proč by maratonec měl pilovat na dráze čtyřstovky. Jeho intervalový trénink musí vypadat jinak. Stejně tak podstatná část dlouhých běhů se odehrává v předpokládaném závodním tempu.
Flexibilita. Paradoxně základem pro Hudsona je předem vypracovaný tréninkový plán na dlouhé měsíce do všech detailů.
"Musí se ovšem psát obyčejnou tužkou," upozorňuje. Plán totiž není od toho, aby se do puntíku plnil, nýbrž aby se přizpůsoboval měnícím se podmínkám. Přirovnává to k cestě autem na dovolenou. Vybereme si cíl a cestu k němu, ale nakonec tam třeba dorazíme jinudy. Někdy je nutné trénink změnit hodinu před jeho začátkem, když cítíme, že by to dnes chtělo dát něco jiného, než bylo v plánu. Někdy se musí měnit, když cítíme že nohy zaostávají za plícemi - či naopak. Je to prostě hodně věc citu, zkušeností a naslouchání potřebám svého těla.
Individualita. Zase žádná extra původní myšlenka, přesto důležitá. Univerzální tréninkové plány z knížek, časopisů i webu jsou poměrně k ničemu. Tedy mohou člověka svým způsobem nastartovat, ale nedovedou ho k využití jeho skutečného potenciálu. Na světě nejsou dva stejní běžci a zrovna tak nebude pro skupinu lidí fungovat jednotný plán stejně. Každý by si měl najít (vytvořit) takový trénink, který bude zohledňovat jeho silné stránky, slabiny, cíle, potřeby a možnosti.
Zranění. To je samozřejmě limitující faktor pro každého běžce. Hudson tvrdí, že existuje poměrně jednoduchý recept, jak jim předcházet. Doporučuje párkrát týdně běhat krátké, asi padesátimetrové sprinty do kopce se sklonem 8 %. Podle něj tak zesílí všechny zásadní svalové skupiny a tělo drží pohromadě i při tom nejnáročnějším tréninku. No, nevím...
A tak by se dalo dlouze pokračovat. Neříkám, že úplně se vším souhlasím, ale je to hodně inspirativní kniha. Zajímavý návod, jak se stát svým vlastním trenérem. Včetně popisu, jak si složit svůj plán, aby co nejvíc vyhovoval mým potřebám a podmínkám.
Jestli se k něčemu takovému, jako je systematický trénink, dokopu, uvažuji o tom, že bych si od něj vzal inspiraci. Poslední dva roky jsem běhal více méně se stejným úsilím a cítím, že teď bych potřeboval co nejpestřejší přípravu na jaro. Pokud ve zdraví vydržím následující tři týdny, vezmu si papír, sednu za stůl a zkusím vymyslet plán pro sebe. V Hudsonově podání je to docela složitá rovnice o několika neznámých. A také výzva.
Rozhodně ale budu psát obyčejnou tužkou a hodně slabě.