S Keňanem ve školní jídelně

Každý den na nás čeká nějaké překvapení, každý den zažíváme něco nového. Kupříkladu já jsem dnes poprvé běžel závod se jménem MUDr. Davida Ratha na startovním čísle a poprvé jsem viděl Keňana jíst řízek. Kuřecí.

Ale pěkně popořádku. Žebrácká pětadvacítka byl jeden ze závodů, který jsem absolvoval ve své první sezoně. A líbil se mi moc. Dostatečně dlouhý, dostatečně těžký a navíc v krásném prostředí Křivoklátska. Závod, jaké mám rád. Jezdí sem v drtivé většině ti, které baví závodit. Pro "užívače" ani snoby to moc není. Na koho také chcete dělat dojem v lese?

Tehdy jsem to dal za 1:58:59. Letos nejsem v nijak oslnivé formě, ale doufal jsem ve zlepšení. Ve výrazné zlepšení. Čas 1:55 jsem bral skoro jako samozřejmost a 1:52 byl výkon mých nejoptimističtějších představ.

Žebrácká pětadvacítka není jen tak nějaké proběhnutí. Neříkám, že je to horský závod, ale přeci jen má převýšení 240 m a celkové stoupání 368 m. V podstatě se nejdříve běží 10 km do kopce a pak 15 km z kopce, lahůdkou jsou i drobná stoupání v závěru.

Z25_profil

Věděl jsem, že to nesmím přepálit, protože tady by to dvojnásobně bolelo. Kdybych na kopec doběhl s jazykem na vestě, bylo by zle. Opatrné taktice odpovídala první desítka - přesných 47:00. Ale samozřejmě to nebylo jen opatrností. Pokud vaše váha nezačíná pětkou, šestkou a dokonce ani sedmičkou, je jasné, že v kopcích neexcelujete. Předbíhají vás ti, s nimiž byste na rovině neměl moc problémů. Možná máte lepší setrvačnost směrem dolů, ale i seběhy musíte mít natrénované, aby se z nich stala výhoda.

Běželo se mi dneska dobře, celou cestu. I když bylo dost teplo. I když mě asi na 8. kilometru štípla vosa do ramene.

Však jsem to také nešel na krev. Neflákal jsem se, to ne, pěkně jsem se proběhnul, ale v cíli se mi nemotaly nohy únavou. Když jsem měl na 15. kilometru mezičas cca 1:08:30, říkal jsem si, že by to mohlo být okolo těch 1:52. Pod 1:50 jsem to neviděl. Nevěřil jsem si, že závěrečnou desítku, celou na slunci, dám za 41:30. Byť většina byla z prudkého kopce.

Nakonec mi moc nechybělo. Jen šestnáct vteřin. Ale opravdu mě nemrzí, že 1:50 nepadlo. Pro mě je podstatnější dobrý pocit z toho, že jsem nevytuhnul, že jsem si dobře rozvrhnul síly a v druhé půlce předběhl možná deset lidí. Po pár nepovedených trénincích jsem to potřeboval.

K hezkým tradicím Žebrácké pětadvacítky patří i oběd ve školní jídelně. Bylo zvláštní vidět tam sedět Keňany a ládovat do sebe kuřecí řízek s vařeným bramborem (m.m.). Mimochodem, po třech letech jsem opět změřil síly s Joelem Komenem. Tehdy mi dal na dráze 9 minut, dnes na pětadvacítce skoro přesně půl hodiny. No jo, asi líp trénuje. A taky je o třináct let mladší.

Takže jsem si zaběhl prima závod, s velmi dobrou organizací. Domů jsem si přivezl medaili, bodnutí od vosy, spálenou lebku a slušný čas.

About