První letošní osobák

V mém věku a při současném stavu fyzické zanedbanosti existuje jediný způsob, jak si připsat nový osobák. Přihlásit se na závod s délkou, kterou jsem ještě neběžel. Dneska padla volba na pětku, neboli - abych to napsal správnou atletickou terminologií - na 5000 m.

Nikdy jsem nepředpokládal, že poběžím závod s názvem Veteránská pětka na dráze. Ale co se dá dělat. Dva roky už podle tabulek veterán jsem, tak proč se tomu bránit. A jaký je hlavní rozdíl mezi veteránskými závody a těmi ostatními? Tady vám záda neukazují mladí rychlíci, nýbrž rychlíci o něco starší.

Mezi veterány patřím podle tabulek, ale mentalitou a tématy hovoru naštěstí ještě ne. Když jsem se převlíkal, připadal jsem si jako v čekárně u doktora. "Takže taky chodíš každou hodinu? A zkoušíš na to brát ňáky prášky?" Nebo: "No, a další chemoterapii už Franta nezvládnul."

Opustil jsem raději svět nemocí, prostat a rakovin, na který mám snad nějaký ten měsíc ještě čas, a šel se rozklusat. Nedělal jsem si velké ambice, zvláště po minulém závodě. Do přihlášky jsem jako předpokládaný čas napsal realistických 21:00.

Pětka je zvláštní trať. I když je to samozřejmě vytrvalecká disciplína, většina hobíků ji za vytrvaleckou nepovažuje. Nekoná se moc závodů na 5 km, vždyť kdo by na ně kvůli tak krátké štrece jezdil. Ale není samozřejmě žádné tajemství, že zaběhnout ji dobře a nadoraz pořádně bolí.

Jak jsem dnes zjistil, stojí dost sil zaběhnout ji i průměrně.

Po startu jsem se chvíli prosmýkával klubky méně soudných běžců, kteří se na startu nahrnuli do prvních řad, ale po chvíli jsem si našel své tempo a soupeře. Když jsem probíhával prvním kilometrem, věděl jsem, že je zle. Mezičas 3:40 znamenal, že jsem to pěkně přepálil. Bylo mi jasné, že druhá půlka bude hodně těžká. Ale na druhou stranu jsem z toho měl dobrý pocit. To číslo vypadalo hezky a už dlouho jsem ho při závodě neviděl...

Druhý kilometr byl za 3:41, to jsem znejistěl. Že bych to nakonec ustál? Že bych z toho vykouzlil skvělý čas?

Ne, neustál jsem to a nic jsem nevykouzlil. Samozřejmě druhá půlka byla pořádně těžká. Nakonec jsem mezi nejlepším a nejhorším kilometrem měl rozdíl 17 vteřin, což je na pětce zatraceně hodně. Inu, jsem na téhle trati začátečník.

Do cíle jsem se dostal v čase 19:05. A jsem s ním hodně spokojen. Nejen proto, že je to osobák - byť při své nejlepší desítce jsem měl mezičas někde okolo 18:30. Běželo se mi navzdory všem těžkostem (a sluníčku) celkem dobře, nevytuhnul jsem úplně a v závěru ještě malinko přidal. Výkon 19:05 podle tabulek odpovídá desítce za 39:39, tedy jsem se zase dostal do oblasti své běžecké důstojnosti.

Byl to první letošní osobák a je mi jasné, že s největší pravděpodobností také poslední. Jedině bych snad někde narazil na závody na 5 nebo 10 mil.

About