O zemi zaslíbené běhání
Možná je jich víc. Někdy se za zemi zaslíbenou běhání považuje Itálie, jindy USA, pak třeba Německo, do výčtu určitě patří Keňa či Etiopie. Nevím, pro mě jí vždycky bylo a vždycky bude Bavorsko.
Odběhal jsem tam pár závodů, vlastně jsem si tam vytvořil osobáky na 10 km (Dachau), půlmaraton (Haar) i maraton (Mnichov). Akce jsou tak precizně zorganizované, až je to někdy skoro ke škodě. Nejednou jsem zažil, že vyhlašování trvalo déle než samotný závod. Ale jistě má svůj půvab vyhlásit a na stupně vítězů pozvat všechny účastníky, i ty nejpomalejší hobíky a děti.
Špatné není ani v létě trávit v Bavorsku dovolenou, při které máte v úmyslu odběhat si i nějaký ten kilometr. Naprosto ideální je oblast Voralpen (Předalpí?). Můžete si dle libosti vybrat, jestli chcete trénovat po naprosté rovině, nebo se naopak poprat s kopci v okolí. I při horkých dnech je dopoledne snesitelné počasí, protože slunce je nejprve ještě schované za vršky hor a pak také podél řek, jako jsou Loisach, Partnach či Isar, příjemně fouká chladivý větřík.
Darem pro běžce jsou zdejší cyklostezky. Zvláště ty, na kterých skoro nepotkáte cyklistu. Narozdíl od českých zvyklostí jsou zcela prosté automobilového provozu. Tady označení "cyklostezka" opravdu neznamená to, že nejde o silnici první třídy...
Část jich vede přes louky a pastviny. Při vběhnutí je třeba otevřít a zase zavřít ohradu, aby krávy, koně nebo ovce neutekly. A rovněž je nutné dávat pozor na lejna - uklouznout po nich a způsobit si zranění, to by opravdu byl zápis do kroniky kuriozit. Na druhé straně přiznávám, že jsem v životě zažil příjemnější pocity než běžet přes pastviny, na jejichž začátku je cedule, že zvířata křižují cestu a tudíž vstup je na vlasní nebezpečí, bez možnosti uplatňovat náhradu škody při úraze.
Bavorskou specialitou je zdravení. Nejen s ostatními běžci, ale s každým, koho potkáte. S cyklisty, s turisty, s babkami mířícími na nedělní bohoslužbu, s pány venčícími psy. Jen tak nějaké mávnutí rukou by bylo považováno téměř za nezdvořilost. Zdraví se nahlas a srozumitelně. Případně s lehce bavorským dialektem. Nejčastěji "Morgen" (Dobré ráno), i když je třeba už poledne. Asi nejčastější je "Grüß Gott" či bavorsky "Grias God" (Pozdrav pámbů) - jo to někdy zkusím u nás v lese. A úplným minimem je zahoukat "Servus".
Na první pohled nic tak složitého. Ale zkuste si to při úsecích nebo tempovém běhu při rychlosti 3:55.
Výhodou pobytu v Bavorsku je místní poměrně jednotvárná, ale přesto lákavá kuchyně, neskutečně dobré sladkosti (a to je u nás téměř nejím) a nejlepší pivo na světě. Nevýhodou je totéž, pokud patříte mezi lidi, kteří si ke svačině dají dvacet deka salátu a přiberou tím půl kila.
Ale pokud jste tu zrovna na závodě, máte důvod se těšit do cíle a zatnout zuby. V závěru mnichovského maratonu v roce 2007 jsem si dodával sílu představou, jak si v cíli svlažím hrdlo weissbierem. A myslím, že to aspoň trochu pomohlo.Zkrátka se do Bavorska rád vracím. Na závody i jen tak. I když samozřejmě vím, že do stejné řeky nikdy nevstoupím. Ale hned po tréninku je rozhodně příjemné si v ní na pár minut ochladit nohy, od malíčku až po kotníky.
Zkrátka a dobře (čili kurz und gut): Pfia God.



