O rituálech a pověrčivosti

Než jsem začal běhat, tak jsem jako poměrně dost racionální člověk a absolvent třídy základní školy s rozšířeným vyučováním matematiky a přírodovědných předmětů, moc nechápal, co sportovci vidí na svých rituálech. Proč brankáři před zápasem poklepávají na tyčky, proč hokejisté vymění hokejku, se kterou se jim nedaří dát gól, nebo proč reprezentanti občas tolik řeší, jestli hrají v bílých nebo červených dresech.

Pak jsem zjistil, že si do běhání také vsouvám své rituály. A někdy si to ani neuvědomuji.

Došlo mi to zase teď, když se při tréninku a denní běžecké rutinně snažím vracet k věcem, které mi v minulosti přinášely poměrně bezbolestný běh a také dobré časy, o skvělých pocitech ani nemluvě. Pověrčivost k nim zřejmě patří.

Došlo mi to v neděli. V lese je po takovém menším stoupání asi tříkilometrový asfaltový okruh. Běžel jsem ho snad stokrát, možná ještě častěji. Asi v devadesáti procentech proti směru hodinových ručiček a poslední rok jen po směru. Když jsem teď (běžel jsem tudy poprvé od listopadu) přemýšlel, kterou variantu zvolit, automaticky jsem si vybral tu proti směru. Když jsem běhal loni "po", tak jsem se přeci zranil. Racionálně to zdůvodnit nejde, ale...

Stejně tak jsem se nikdy nevracel na závody, kde jsem si přivodil nějaký zdravotní problém. Vyčerpání nepočítám. Takže Milane a Vláďo, na Brněnské pětadvacítce se už asi nikdy nepotkáme :-)

Také si nikdy už znovu nekoupím boty, v nichž jsem se zranil. Netvrdím, že byly příčínou problémů, ale - marná sláva - sbohem, Asicsi. Navždy.

K pozitivním rituálům patří to, že před maratonem nebo jiným závodem, který považuji za velmi důležitý, se tři dny neholím. Přesněji 2,5 dne. Pokud se běží v neděli, vezmu břitvu do ruky naposledy ve čtvrtek večer. Také v tom není žádné racionálno. Vlastně trochu ano. Když jsem v říjnu 2004 jel do Mnichova na svou první zahraniční akci, odjížděl jsem už v pátek ráno. Holení jsem si nechtěl s sebou brát, oholil jsem se tedy naposledy ve čtvrtek večer - a už jsem u toho zůstal.

Další rituál: Vždycky Dvakrát když jsem jel na maraton do Mnichova, jsem bydlel ve stejném penzionu a vždycky dvakrát z toho byl osobák. Kdybych tam třeba jel ještě někdy znovu, přesně vím, kde budu chtít spát.

Také rád závodím v černém tílku značky Craft. Není ničím zvláštní, jen má hezký střih, dobře mi sedí a cítím se v něm pohodlně. A vypadám v něm, ehm, sportovněji než v tričku s krátkým rukávem.

Pokud tedy mám svou závodní váhu...

About