Nejdelší běh

Asi už jde do tuhého. Dnes ráno (v neděli!) jsem vstal v 6.30. Jen proto, abych si dlouhý běh odbyl ještě v celkem snesitelném vedru a abych na cyklostezce potkal co nejméně lidí, zejména těch na kole. Marně přemýšlím, kdy jsem něco takového udělal naposledy.

Vzal jsem si ledvinku na pití, do ní dvě plastové láhve s ionťákem a vyrazil. Pár dlouhých běhů už letos mám za sebou, ale vlastně všechny byly v členitém terénu. Což rozhodně není špatné. Kopce dávají sílu a pořádně prověří, ale na druhé straně si zase zvyknu při sebězích odpočívat. A jelikož se nechystám na maraton do Bostonu, není od věci si čas od času zkusit něco delšího i po rovince. Tedy zvykat si na stále stejné (téměř) tempo bez volnějších pasáží.

Ve dnech, jako je ten dnešní, to má pro mě jednu nevýhodu. Znamená to opustit stín lesa a nechat na sebe pražit slunce.

Pokud nepočítám přetěžké poslední tři kilometry, dalo se to zvládnout skoro v pohodě. Na rovince jsem si držel tempo 4:40-4:50, po obrátce jsem ho zkusil mezi 17. a 27. kilometrem zvýšit na 4:35.

Že by mi slunce nevadilo, to nemohu říct. Lilo ze mě, tričko se lepilo. Ale pořád lepší než při dusném a vlhkém počasí jako před dvěma týdny. Ovšem v jednu chvíli přišla krize. To když rybář na břehu Vltavy zašmátral v tašce, vytáhnul lahvového Kozla, jen to zasyčelo, a začal ho dlouhými loky pít. To jsem měl chuť mu ho vytrhnout z ruky, ač jinak Kozla nepiju... Mimochodem, to by nemusela být špatná reklama.

Nakonec jsem dal 34 kilometrů za 2:44, tedy průměrné tempo 4:50. Vzhledem ke všem okolnostem (první a poslední 2 km byly kopečky a další dvě menší stoupání ještě někde uprostřed) jsem byl dost spokojen. Možná nejlepší letošní trénink. A každopádně nejdelší běh za poslední tři roky.

Teď už jen zůstává otázka, jestli to bude můj nejdelší letošní běh, nebo ještě jeden přidám. Samozřejmě bych radši to druhé. A nejlépe se startovním číslem na hrudi.

About