Můj trenér mě týral a ničil mi zdraví

Konečně přišel čas to říct veřejně a nahlas. Běhání se mi protiví. Zprotivil mi ho můj trenér. Jsme spolu od roku 2004, ale už s ním nechci mít nic společného. Nic. Nejhorší na tom je, že jsme vlastně jedné krve. A on se ke mě chová jako k cizímu.

Pasuje se na kdovíjakého odborníka. Prý mě nikdo nemůže trénovat tak dobře, protože mě nikdo tak dobře nezná. Přitom jeho tréninky nemají hlavu a patu.

Ano, dosáhli jsme několika úspěchů, jenže ty si přivlastňuje zásadně on. Nikdy mě nepochválil. Když skončil závod, vyhuboval mi, proč jsem nedoběhl líp. A ty jeho urážky. Těch vulgarit, co jsem si musel vyslechnout. "Debile, kolikrát ti mám říkat, že máš začít pomalejš, abys na konci měl ještě dost sil? Jsi vůl!" - to abych jmenoval jeden případ za všechny.

Taky toho na mě nakládal neúměrně moc, takže jsem šel z jednoho zranění do druhého. Třikrát achilovka, jednou hamstring, jednou kyčel, do toho chudokrevnost... Přetěžoval mě. Šíleně mě přetěžoval, ale nechtěl mi sehnat osobního fyzioterapeuta ani kondičního trenéra. Chtěl po mně, abych běhal v zimě i v těch největších parnech. Některý den mě dokonce vyhnal na 35 kilometrů. Bez jídla, jen na pití. Byly dny, kdy mě posílal trénovat v půl šesté ráno! Nebo si vezměte jeho libůstku, týrání v kopcích - pětkrát vyběhnout naplno dlouhý kopec v úterý, pětkrát v sobotu a to všechno celý měsíc. Pořád dokola.

Vedle toho mě obral o peníze. Odměny za závody? Finance od sponzorů? Nikdy jsem žádné neviděl! Navíc jsem si ze svého musel kupovat boty, oblečení, ionťáky, tréninkové deníky (!), odbornou literaturu pro něj a dokonce platit startovné i cestu na závody.

Pohár přetekl. Končím s tebou!

About