Motokros v Chrudimi
Po jedenácti měsících, na den přesně, jsem si zase připevnil na své závodnické tílko startovní číslo a vydal se na trať. Dopadlo to - vlastně ani pořádně nevím jak.
Když jsem se dal konečně trochu zdravotně dohromady, řekl jsem si, že si začátkem září zkusím nějakou desítku, ať vidím, jak na tom vlastně jsem. Nike Run ani Mattoni nepřipadalo v úvahu. To první z důvodů, o kterých jsem psal loni, a to druhé prostě proto, že běhám bez brýlí a pustit se tak do noční Prahy by nebyl nejlepší nápad.
Nakonec jsem si vybral Chrudimskou vinařskou desítku. Nový závod, který pořádá tým okolo Pardubického půlmaratonu. Dvě kolečka městěm, k tomu vinařské slavnosti a ochutnávka burčáku. Nebylo co řešit.
A jak to tedy dopadlo? Třeba tak, že jsem dnes pochopil několik věcí:
1. Chrudim není rovinaté město
2. I zářijové polední slunce umí být mrcha
3. Nejsem ve formě
Závod byl organizátorsky zvládnutý v pohodě. Žádný luxus, prostě jen standard, který mi bohatě stačí. Rozumné je i dvojí startovné - 100 Kč za startovní číslo a minerálku, 300 Kč za láhev vína, občerstvení a tričko navíc. Poněkud mi ovšem vadilo, když nám před startem řekli, že je to vlastně jen 9800 metrů. Ne že bych byl takový puntičkář, ale chtěl jsem prostě běžet desítku.
Druhé překvapení, které ovšem organizátorům za zlé mít nemohu, byl profil trati. Klasický motokros. Nahoru a dolů. Asi půlka trati byla rovinatá, druhá nikoli. K tomu dost technických pasáží a střídání povrchů - asfalt, štěrk, dlažba, dřevěná lávka.
První kilometr jsem měl za 3:45, ale nepřepálil jsem. Tedy aspoň myslím. Prostě to bylo dost z kopce. Druhý kilometrovník chyběl a pak přišla lahůdka. Prudký krpál, dlouhý asi 200 m. Podobný, jaké jsou na Kunratické. V prvním kole jsem ho vyběhl a měl pocit, že mi hoří stehna. Úplně nejhorší je, že po vyběhnutí následovalo ještě několik set metrů mírného, ovšem táhlého stoupání. Další kilometr mi tak trvalo, než jsem chytil dech i kloudné tempo.
Podruhé jsem krpál (prý na něm chrudimští atleti trénují sprinty do kopců) srabsky vyšel. Bylo to vlastně stejně rychlé, méně u toho ovšem bolely nohy.
První kolečko jsem měl za 19:35, ale postupem času mi bylo jasné, že druhá část bude pomalejší. Nakonec jsem to dal za 40:09. Dost výrazný positive split.
Vlastně nevím, jak to interpretovat. Ani špatné, ani dobré. Když odečtu chybějících 200 m a přičtu nelehký profil, asi je těch zhruba 40 minut moje současná úroveň na desítce. Díky aspoň za to.
