Maratony, které jsem nikdy neběžel
V neděli jsem se měl postavit na start maratonu v Düsseldorfu, ale ze známých skutečností se tak nestane. Přihlásil jsem se už v říjnu. Abych získal výhodné a levnější startovné, pochopitelně. A k tomu startovní číslo na přání.
Nějak se z toho předčasného přihlašování stal podivně negativní rituál.
Začíná mi přibývat maratonů, na něž jsem byl za posledních sedm let přihlášený, ale z nějakého důvodu - nejčastěji kvůli zranění nebo tréninkovému manku, které vylučovalo kvalitní výkon - jsem je neběžel. Hamburk, Košice, Frankfurt, Rotterdam a teď tedy i Düsseldorf. Není mi líto těch peněz (ostatně třeba z Rotterdamu startovné vrátili), utratil jsem je v životě za větší blbiny. Jen je prostě škoda, že jsem se tam nepodíval.
Poučení je jediné: spoléhat se už jenom na last minute. Výhodné startovné bývá nakonec nejdražší.
P.S. Maratonský bůh dobře ví, že jsem do Düsseldorfu přihlášený, ale nějak si nevšiml, že neběžím. Jinak si neumím vysvětlit, že zrovna teď přijde konečně teplý a slunečný víkend, vlastně letní počasí. Tímto se všem účastníkům omlouvám.
