Magická hodina
Asi před měsícem jsem si říkal, že až odběhnu bezbolestně hodinu, budu své zranění kolene a okolí považovat za vyléčené. Dneska jsem tu hodinu odklusal - přesněji řečeno 12 km za 68 minut. Ale za vítěze se ještě nepovažuji. Nějak tomu stále něvěřím.
Každý, koho trápilo nějaké zranění trvající déle než pár dnů, ty pocity zná. Nedjřív přijde myšlenka: "Budu vůbec ještě někdy pořádně běhat?" A je o to intenzivnější, čím déle je člověk mimo. Když mi končil třetí měsíc bez běhání, přistihl jsem se při povzdychu "Ty vole, zlatá achillovka!"
Ani první dny po návratu nejsou euforické. Zranění se ještě nezhojilo na 100 %, ale už naštěstí není třeba zatínat zuby. Jen se prostě v postiženém místě objevuje mírný diskomfort, který se musí rozběhat. S rozumem, ale musí.
Pokud se to každým dnem zlepšuje, je skoro vyhráno. A vždycky zatím platilo, že jakmile to vydržím pár týdnů a dostanu se nad hodinu, obtíže se už nevrátí. Tak snad ne. Už poklusávám pravidelně měsíc a dnes se v mém tréninkovém deníku objevila hláška "Last 30 days: 125 km".
Taky jsem si ze stopek vymazal mezičasy z posledního maratonu a blog vrátil do staré grafiky. Do té před zraněním. Když pověrčivost, tak pověrčivost. Ještě aby to fungovalo :-)
Se stabilizačním cvičením ovšem zdaleka nekončím. Pořád jde především a hlavně o vytrvalost. Svaly prostě musí udržet po celou dobu koleno ve stabilizovaném stavu, při ochabnutí by se problémy vrátily.
A taky si koupím hračku, které se říká blackroll a kterou u nás skoro nikdo nezná, ale používají ji třeba fotbalisté Bayernu. Kromě toho, že je to dobré na břišní a zádové svaly, tak především protahuje a procvičuje velké svalové partie. Prostě skvělý nástroj pro ty, kdo jsou líní dělat strečink, nebo by si při něm ublížili. Však jsem po prvním cvičení měl pocit, že mám najednou kvadriceps i hamstring tak o tři centimetry delší.
A tohle byla poslední věc, kterou jsem tady o koleni a okolí napsal. Slibuji.

