Kudy dál?

Úplně nejdřív se pustím do zvelebování záchodu. Tedy v tom smyslu, že zeď polepím dalšími startovními čísly – tentokrát z let 2008-11, která se mi nastřádala. Ano, nalepím si i to nejcennější. Z předloňské pětadvacítky v Berlíně podepsané Paulem Tergatem. A potom? Jak říkají Němci: nach dem Marathon ist vor dem Marathon.

Trihodiny

Maraton(y)
Jsem přesvědčen, že v neděli jsem završil maratonskou kapitolu jménem Mnichov. Bez sentimentu, i když trošku jsem si ho býval mohl dovolit. Třikrát jsem tam běžel a třikrát jsem si vytvořil osobák. Ale teď už jsem si tam připadal navíc. Jako když potřetí vidíte film, který stálo za to vidět jen dvakrát.

Mnichov nám pomalu, ale jistě pimovatí. S tím rozdílem, že ve znaku nemá VW, nýbrž BMW. Jo, všechno tam klapalo, jenže už to nebylo takové jako dřív. Chcete důkaz? Na poslední občerstvovačce nebylo pivo! V Mnichově!

Je čas pohnout se dál. V hlavě už zhruba mám další cíle, tedy myšleno geograficky. A také kritéria. Měl by to být závod, kde:

  • maraton není jen přívěškem k půlmaratonu
  • jako Čech nebudu platit větší startovné, ani o dvě a půl eura (sbohem, Hamburku)
  • trať bude pokud možno tvořit velký okruh, případně obrátku nebo bude dokonce point-to-point

Zima
Zatím se zdá, že Mnichov na mně nezanechal viditelné stopy. Asi jsem ho neběžel nadoraz :-) Určitě si dopřeji pár týdnů pauzu, fyzickou i mentální. Pořádně zregeneruji a pak bych si rád splnil věc, o které sním už dlouho. Odběhat celou zimu.

Zatím jsem se vždycky po sezoně mátořil z nějakých zranění, přes zimu přibral, na jaře znovu nabíral (kondičku) a shazoval (kila). Jen jednou jsem jel durch a zapracoval na objemech. Jenže je to tak dávno, že už si to skoro nepamatuji. Pokud zdraví dovolí, rád bych si pak zaběhl nějaký dobrý maraton i na jaře.

Trénink
Vím, kde jsem měl v letošním tréninku mezery, na nich chci určitě zapracovat. Ale zásadní principy měnit nebudu. Vyplatilo se mi snížit objemy – z někdejších maximálních 120 km na nejvýše 85 km týdně, z měsíčních téměř 500 km někam k 350 km. Možná si trochu přidám, ale nijak drasticky.

Chtěl bych zároveň dodržet trénink jen pětkrát týdně. Věřím, že to byl zásadní předpoklad, proč jsem zůstal zdravý (od dubna jsem vynechal jediný plánovaný trénink, nebyl jsem nemocný ani výrazněji zraněný). Dva volné dny a dva s regeneračním během mi dávají dostatečný prostor k tomu, abych na tři nejtěžší tréninky byl čerstvý a fit.

No, a zkusím ještě mírně zapracovat na zpevnění těla, resp. jeho flexibilitě. Když jsem byl před dvěma týdny u fyzioterapeuta s problémem v chodidle, který se nakonec neukázal být problémem, celého mě protáhl a nechtěl věřit tomu, jak vypadám. „Vy opravdu s takhle zkrácenými hamstringy běháte? A dlouhé tratě? To je skoro proti přírodě,“ řekl a ještě přidal něco o tom, že moje hamstringy jsou podprůměrné i v měřítku běžné zlenivělé populace, natož pak u člověka snažícího se systematicky sportovat.

Ambice
Letos bylo mou hlavní motivací postavit se na start a zaběhnout důstojný maraton. Vedlejší už bylo, jestli výsledný čas bude 3:01 nebo 3:11. S tím si samozřejmě už teď nevystačím. Ano, budu se zase snažit o to, aby výsledný čas začínal dvojkou. Netvrdím, že se mi to podaří, ale budu to zkoušet.

Stačí vlastně málo. Tedy teoreticky. Podle vědců jsem to pod 3:00 mohl mít už teď. Stačilo, abych si místo Mnichova vybral třeba Amsterdam. Při stejném počasí a na stejné trati bych prý zaběhl o 2-3 minuty lépe už jen proto, že Mnichov leží v nadmořské výšce 530 m a to je proti místům na úrovni hladiny moře handicap.

Takže kudy dál? Vzhůru k moři!

About