Konec sezony

Nejlepší rozhodnutí jsou ta, ke kterým dospějeme sami. Ke kterým nejsme nuceni nepříznivými okolnostmi nebo někým druhým. Patří k nim třeba moje rozhodnutí ukončit tuhle běžeckou sezonu, či lépe řečeno: ukončit její závodní část.

Na konci léta jsem odběhl dvě desítky. Jednu slušně, druhou ještě o něco lépe (38:49). Chtěl jsem původně zkusit ještě půlmaraton a někde vzadu se pořád ozýval hlas, jestli bych neměl přemýšlet také o maratonu. Třeba ve Stromovce. Měl jsem natrénováno možná na čas 3:10 a kdo ví, třeba bych ho dal i o něco málo lépe.

Tak jsem si minulý týden řekl, že dám jeden maratonský trénink a pokud ho zvládnu, zkusím to. V plánu bylo 32 kilometrů stupňovaně, z toho posledních deset v tempu 4:30. Ne, nešlo to. Závěrečné 2-3 km jsem odpadl. Možná to byl hlaďák - šel jsem běhat až po poledni a měl jsem v sobě jen dvě čokoládové tyčinky. Možná v tom byl rozhozený režim - posledních pár dnů před nedělí jsem toho moc nenaspal.

Každopádně jsem po absolvování nedělního tréninku cítil, že teď opravdu nemám chuť závodit a už vůbec ne na dlouhých štrekách. Nemám pořádně natrénováno ani na tohle lámání přes koleno. Pokud to byl signál těla, poslechl jsem ho.

Zařadil jsem tedy to, co čemu trenéři odborně říkají přechodné období. Moje verze vypadá tak, že v pracovní dny neběhám a jen o víkendu se jdu proklusnout, abych úplně nezakrněl. Po dvou týdnech mentálního i fyzického odpočinku se zase pustím do tréninku. Snad pořádného. A snad stále (relativně) zdravý.

A v listopadu bych si rád zkusil nějaký kros. Jen tak, bez výkonnostních cílů. A bez stopek.

About