Jste to, co jíte

Nebylo to dnes poprvé, co jsem udělal podobnou zkušenost s jídlem před běháním. Včera jsem byl na grilování. Alkohol jsme raději nechal povolanějším (stejně nebyl weissbier...), ale jídlo jsem si rozhodně neodpíral. Ne že bych se přejedl, nicméně dobře a vydatně jsem naplnil žaludek. Samozřejmě především masem a dobrými uzeninami. Nebylo toho obrovské množství, ale i tak jsem měl obavy, jak se mi ráno poběží zhruba dvacetikilometrová štreka.

A běželo se výborně. Samozřejmě, v první řadě nebylo vedro. Naopak v lese panoval příjemný chládek. A pak jsem také tenhle týden pojal trochu regeneračněji (65 km celkem), takže jsem byl relativně čerstvý. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že se mi dobře běželo díky vydatné večeři. A nebylo to poprvé. Dám-li si večer zásadnější porci masa, běží se mi druhý den výrazně lépe, než když večeřím velmi střídmě a "zdravě". Možná je žaludek trochu těžší, nohy však, zdá se, mají víc síly.

O čem to svědčí? Asi pouze jenom o tom, že jídlo před výkonem je věc čistě individuální. Nicméně i tak bych se před závodem do podobného experimentu nepustil. Na to je podobná večeře stále dost nevyzpytatelná, zejména co se týče následných nechtěných zastávek.

Na jídlo před závodem existuje podobné množství receptů (ne těch kuchařských) a teorií jako v případě ideálního běžeckého tréninku. Zrovna tenhle týden jsem četl v jedné knize, že bežec by si měl často dopřávat jídla pálivá a pikantní - s chilli, pepřem, křenem, kurkumou, kari atd. Prostě taková, při jejichž konzumaci se vám orosí čelo. Pomáhá to krevnímu oběhu, spalování tuků, obraně organismu před nemocemi atd. Nevím, jestli je to pravda. Ale každopádně to intuitivně praktikuji už delší dobu.

Kobyla

A stejně jako běžci hledají ideální botu a ideální tréninkový plán, hledají i ideální jídelníček. Nebo aspoň jeho podobu, která k běhání nejlépe pasuje. Omlouvám se všem milovníkům těch ušlechtilých zvířat, ale pro mě tam patří i koňské maso. Ne nějaký laciný salám, nýbrž skutečné, kvalitní maso. Aspoň tedy v době, kdy navštívím v Mnichově své oblíbené řeznictví specializované právě na tento sortiment.

Objevil jsem ho v roce 2001 a od té doby tam zajdu při každé návštěvě města. Mají tam všechno jen z koňského masa - od párků a klobás přes paštiky, šunku, přední, zadní až k masu ne steaky nebo svíčkovou. Prostě všechno, co normálně v řeznictví najdete v hovězí, kuřecí či vepřové podobě.

Koňské maso je zdravé, má hodně fosforu, velmi málo tuku (však také skoro v každém receptu se píše, že se má prošpikovat slaninou), žádné BSE. Je mírně nasládlé, to kvůli velkému množství glykogenu. Dřív bylo pevnou součástí jídelníčků i v této části světa (ostatně správný maďarský guláš má podle původních receptů z jedné třetiny obsahovat koninu), ale postupem času se z toho z etických důvodů ustoupilo. Jako by zabít pro maso tele, prase, srnce nebo pštrosa mělo být humánnější a milosrdnější.

Ještě před deseti roky bych nevěřil, jak dobrá jídla a uzeniny se z koňského dají dělat. Od té doby jsem ho už pár kilo snědl. Jen doufám, že bych prošel případnou antidopingovou kontrolou. V té mnichovské masně totiž zpracovávají i koně závodní.

About