Dneska naposledy...
...o šlaše zvané Achillově. V pátek mě fyzioterapeut - řečeno lékařskou terminologií - propustil do domácího ošetřování. Skoro přesně rok potom, co se tyhle nepříjemné patálie objevily.
Zánět z levé achillovky (a ještě nedávno viditelný "prstýnek") zmizel, resp. téměř zmizel. Na trojskokanskou kariéru už to není, ale běhat by se s tím mohlo dát.
Nebezpečí recidivy je tady samozřejmě stále, proto se o achillovku musím náležitě starat. Jak mi bylo vysvětleno, po předchozích čtyřech zánětech v uplynulých osmi letech tam mohla ještě zůstat nějaká neplecha. Mikroruptury, nedostatečně prokrvovaná a vyživovaná místa. Čeká mě tedy pravidelné protahování, výpony na špičky, automasáže, lehké posilování a pochopitelně opatrnost s tréninkovými dávkami.
Minulý týden jsem překročil hranici 60 km. Noha byla v pohodě, i když na konci včerejšího osmnáctikilometrového výběhu jsem toho měl celkem dost. Zbytek dubna bych se chtěl držet na těchto objemech, což je asi minimum pro natrénování na nějaký důstojný maratonský čas.
I když už možná budu brát i ty nedůstojné.
