Desítka, jakou jsem ještě neviděl

Když hobíci běží hodinovku nebo jiný dráhový závod, není to pro přítomného diváka zrovna zajímavá a přehledná podívaná. Většinou žádný dlouhotrvající taktický boj ve skupince, ale každý si od počátku běží svým tempem a trápí se o samotě. A po pár minutách už není z tribuny často poznat, jestli ten v tom modrém tílku je čtvrtý nebo osmý, protože startovní pole je roztáhnuté po délce celého oválu.

Nevěřil bych, že něco podobného uvidím i v televizi. Dokonce při mistrovství Evropy. Pravda, bylo to ME do 19 let, ale stejně... Desítičlenné startovní pole se roztrhalo okamžitě po startu a do čela šel španělský závodník Gabriel Navarro (narozen 6. srpna 1992). Běžel skvěle. Rychle i technicky krásně. Ostatní ve srovnání s ním vážně vypadali jako unavení hobíci.

První soupeře předstihl o 400 m ještě před 5. kilometrem, svým nejbližším konkurentům dal kolečko někde těsně za 8. kilometrem - většinu takhle předběhl dvakrát. Navíc bylo v Tallinnu asi pěkné vedro, protože byla na dráze občerstvovačka a pořadatelé podávali houbičky.

Navarrův čas v cíli byl 30:02, druhý doběhl s odstupem 95 vteřin. Kdyby předčasně neslavil, zřejmě by to pod třicet dal. Anglický závodník Paul Thompson, průběžně asi na třetím místě, na 9. kilometru zkolaboval. Prostě se mu zatočila hlava a složil se k zemi, jak se to občas stává před cílovou čárou maratonu. Na desítce jsem to rovněž ještě neviděl.

Jinak hezký závod - podobný tomu, když Jan Kreisinger poctí svou přítomností lokální akci a příjemně si zatrénuje.

About