Daniel Komen: kometa, která zhasla příliš brzy
Je o tři roky mladší než Haile Gebrselassie (a o dva roky než já), ale už před pěkně dlouho dobou zmizel ze světa velké atletiky. Keňský vytrvalec Daniel Komen byl v letech 1996-98 senzací, ovšem nejvyšší sféry opustil stejně rychle, jako se v nich zjevil. Zůstaly po něm tři svetové rekordy, s nimiž zatím nehnul ani Kenenisa Bekele.
Jako spousta jiných Keňanů i on pocházel z velmic hudých poměrů. Byl jeden ze třinácti sourozenců, žili v chatrči a rodinu držela finančně nad vodou matka, která u cesty prodávala brambory. A samozřejmě i on běhal denně deset kilometrů do školy a deset zpátky.
První běžecký závod absolvoval až v pozdních teenagerovských letech. O to rychlejší byl jeho nástup. V roce 1994 se stal juniorským mistrem světa na 5000 i 10 000 m a i když pak jeho rozlet zabrzdila malárie, v další sezoně přidal i juniorský světový rekord na 5000 m časem 12:56. Prostě mimořádný talent.
Čím více zkušeností získával v zahraničí, tím jasněji chápal základní pravidlo atletického byznysu. Víc závodů = víc peněz. Naléhal na manažery, ať mu zajistí co nejvíce startů. Až to začalo vadit keňské federaci, která u svých reprezentantů dbá na to, aby se před velkými závody neuzávodili. Komenovi paradoxně prospělo to, že v kvalifikaci na olympiádu v Atlantě skončil až čtvrtý, a mohl si tedy potom dělat, co chtěl.
Běhal zajímavé časy, ale když mu okolí říkalo, že v tom a tom závodě mohl běžet taktičtěji a hlídat si soupeře, nevěděl moc, o čem je řeč. Pro něj byly závody tou nejjednodušší věcí na světě. Prostě běží do cíle, jak nejrychleji umí. Je mu jedno, jaké jsou mezičasy a kteří soupeři stojí na startovní čáře. Být před závodem nervozní? Proč?
Jeho velká chvíle přišla na konci léta 1996. Šel z jednoho mítinku k druhému a nehodlal polevit. Předposlední srpnový den vyhrál v Berlíně pětku za 13:02, ale místo odpočinku odletěl na další mítink do italského Rieti. A sehnal si vodiče na světový rekord na trati 3000 m.
Závod 2. září odstartoval pekelně rychlým tempem, jednoho z vodičů v podstatě uštval. Když osmistovku míjel za 1:57, komentátoři u televize si se smíchem klepali na čelo, že takhle se dá rozběhnout míle, ale rozhodně dvě téměř dvojnásobná trať. Smích je přešel na konci, když viděli, že Komen tempo drží a sápe se po neuvěřitelném čase. Cílem proběhl za 7:20,67, čímž vylepšil světový rekord Noureddine Morcelliho o 4,5 vteřiny. Trojka sice není olympijská trať, nicméně třeba ve Zlaté lize se běhala často. Do dnešního dne však s tímto svěťákem nikdo nehnul. Ani Kenenisa Bekele, jenž se mu přiblížil na necelých pět vteřin...
A jak Komen svěťák oslavil? Závoděním. Za dalších pět dnů běžel v Miláně pětku za 12:52,38.
I v roce 1997 jeho skvělé výkony pokračovaly. V červenci se v belgickém Hechtelu rozhodl pokořit světový rekord Gebrselassieho na nepříliš často vypisované distanci dvou mil. A předvedl další show. Kdysi bylo považováno za výjimečné zaběhnout míli pod 4 minuty. Komen to teď předvedl - a hned dvakrát za sebou. Dvě míle zvládl za 7:58,61, což je rovněž dodnes nepřekonaný rekord. Je první a dosud jediný člověk, jenž dvě míle pod osm minut zaběhl. A to mu tehdy bylo pouhých 21 let.
Stal se také mistrem světa na pětce, zaběhl i světový rekord 12:39,74 a později i 3000 m v hale za 7:24,90 (také dosud nepřekonaný).
Rok 1998 byl ovšem jeho posledním pod světly ramp. Komen si začal užívat života. Doma v Keni pořádal party, utrácel peníze a myslel si, že když už je jednou na vrcholu, nemusí makat jako dřív. Opustil i svou tréninkovou skupinu a začal se připravovat sám. Chvíle, kdy usilovně trénoval, střídal s dlouhými fázemi nicnedělání. Občas se objevil na mítinku a zaběhl nadějný čas, ale pak se po něm zase slehla zem. Jednou byl ve formě a nadupaný, jindy měl pět kilo nadváhu. Nikdo netušil, v jaké fázi podivného kolotoče se Komen zrovna nachází.
Takhle to vlastně trvá dodnes. Občas řekne novinářům, že za rok poběží maraton v Londýně nebo New Yorku, potom zase na nějakou dobu zmizí. Loni se třeba objevil na mítinku v Eugene a zaběhl míli za slušných 3:50,70, což představovalo sedmý čas světových tabulek.
Přesto doma v Keni patří stále k celebritám. Byl jedním z mála běžců, kteří dokázali Gebrselassieho nikoli jen porazit, ale i porážet. Peníze neprošustroval. S manželkou vedou soukromou školu, angažuje se v charitě a pracuje pro regionální atletickou federaci. "Nemyslím, že v životě něčeho lituje. Třeba toho, že nikdy nestartoval na olympiádě. Podle mě je šťastný," říká o něm jeden z jeho amerických přátel.
A kdo ví, třeba se zase Komen odněkud vynoří a pustí se seriozně do trénování a hlavně závodění. Vždyť mu ještě není ani pětatřicet let.
