Červencové ohlédnutí

Čísla nikdy nelžou. Jen občas realitu mírně zkreslují. Letos jsem v červenci uběhl 350 kilometrů, což je nejvíce - pokud se nepletu - od září 2008. A také o 24 km více než loni.

Ovšem neznamená to, že jsem ve stejné formě a pohodě jako loni touto dobou. Ty kilometry jsou výrazně pomalejší, jen minimum se jich vešlo pod 5:00. Pouze dvakrát jsem imitoval tempový trénink a na intervaly jsem si netroufl. Jít do nekomfortní zóny je pro mě zkrátka - nekomfortní. Hodně nekomfortní.

V neděli jsem dostal při tréninku pěknou ťafku. Nevím, jak mě mohlo napadnout, že když se proti subtropické sobotě trochu ochladí, nemusím si na 26 kilometrů dlouhý běh brát pití. A že při tom ještě mohou zkoušet 4:30-4:40.

Posledních pár kilometrů v pařeništi byla přišla krize. Marně pátrám v paměti, kdy naposledy při maratonu jsem takovou zažil. Lehce jsem se motal, tempo kleslo k dost neuctivému joggingu. A zbytek dne mi pak bylo blbě.

Vím, že dělat závěry po jednom zpackaném (a dost těžkém, co si budeme povídat) tréninku je nesmysl, ale pochopil jsem, že pro letošek si opravdu nemůžu dělat žádné závodní ambice. I když někde vzadu jsem pořád měl, že pokud se rozběhám a zůstanu zdravý, mohl bych si přeci jen zkusit aspoň Stromovku. Klidně za 3:10 nebo 3:15.

Je to nesmysl.

Váhu už nesundám do října dolů tak, jak bych potřeboval. O rychlých trénincích ani nemluvě. Nechce se mi do nich, nemám na ně. Dobrý nápad by nebylo ani dát na konci sezony maratonem ránu kolenu. Ránu celkem zbytečnou.

Už se prostě připravuju na příští sezonu. Aspoň doufám. Pokud všechno půjde bez zásadnějších potíží, rád bych si na podzim dal aspoň tak dva půlmaratony. A kdybych našel v říjnu něco delšího než půlmaraton a kratšího než maraton, aniž bych za tím musel cestovat daleko, udělal bych si z takového závodu vrchol sezony.

Ale asi ho nenajdu.

About