Čekání na jaro
Zima ještě nezačala, a já už se těším na jaro. Moje představa o konečně opět proběhaném období listopad-březen se, zdá se, naplní, ale zase tak velký odvaz to není. V zemi nikoho dál tápu, skoro bezradně.
První věc, na kterou si musím opět zvykat, je oblékání. Je to alchymie, skoro jako mazání lyží. Od dubna do října je to v pohodě – stačí tričko a trenky. Jenže teď? Co si obléci, abych nepromrzl, ale zároveň se nepřehříval už po pár kilometrech? Když je (bude) minus pět, mám jasno. Ale teploty okolo nuly jsou tak trochu nevyzpytatelné.
Také jsme si po pár týnech musel přiznat, že nestačí začít prostě zase znovu běhat. Je čas se vrátit i k rutině, jakou je třeba symbolické cvičení nebo protahování. Jinak se tělo důsledně ozývá. A nejraději stále s něčím novým. Týden bolelo koleno, dva dny záda, potom chvíli píchá v kyčli a aby nebyla nuda, přidá se po čtyřech letech klidu i pravý hamstring.
V neděli se tak nějak spojilo obojí. Běžel jsem zhruba dvě hodiny, bolela mě záda a navíc jsem se zbytečně nabalený potil jako v létě. „Dneska mě to vůbec nebavilo,“ byla moje první myšlenka, když jsem konečně dorazil domů. To jsem si neřekl už hodně dlouho.
Kdy má vlastně přijít to jaro?
