Bloudění orientačního běžce

Po čtvrt století jsem v televizi viděl film Bloudění orientačního běžce. Názvem - aspoň podle mě - odkazuje k mnohem známějšímu dílku The Loneliness of the Long Distance Runner. Viděl jsem v něm i lehkou inspiraci formanovsko-papouškovským světem. I když jsem to teď vlastně dokoukal spíše silou vůle, byl jsem rád, že jsem to mohl opět vidět.

Je to film, kterému se dnes říká teenagerovská komedie. Byť tam nikdo nefetuje, ani neotěhotní. Pozorný divák objeví i řadu zajímavých výroků, jimž se dnes říká hlášky. Spartakiáda je dobrovolná, proto se zúčastníte všichni. Nebo: Silný jedinec dokáže pozvednout celý kolektiv. Případně: Naši si taky nic neříkají, a mají se rádi. Milé bylo rovněž: To už i v tomhle (orientační běh) jsou mistři světa?

Sportovní bundy zdobí dva i čtyři pruhy, čas lidem měří digitálky a běhá se v obyčejných běžeckých botách vyrobených zřejmě v Partizánském.

Vlastně mě překvapilo, jak jsem si po těch dlouhých letech vybavil přesně některé detaily ještě dříve, než na ně ve filmu došlo. Kdyby mi tak zbytek těla fungoval aspoň z poloviny dobře jako paměť.

Zkrátka zajímavé televizní zpestření. Pokud se tedy člověk dokázal povznést nad písně Michala Davida a Dalibora Jandy. Každopádně jsem nečekal, že tenhle film ještě někdy uvidím. Už mi chybí jenom Borisek - malý seržant...

About