Běchovice počtvrté a nejlépe

Chcete si užít slunečné počasí? Pozvěte mě na závod! Letos jsem běžel sedmý v pořadí a zároveň jsem se posedmé opaloval. Neříkám, že v Běchovicích bylo vedro k zalknutí, ale po poledni si umím představit přiznivější teploty na běhání.

Byly to mé čtvrté Běchovice, první po sedmi letech. Mám k nim vztah velmi srdečný. Byl to kdysi můj vůbec první běžecký závod a především je to akce, která je asi nejblíže mému gustu. Prostě se tam závodí. Navíc se běží z bodu A do bodu B a trasa je dost slušný test.

Potkal jsem tam pár kolegů z práce i známých, které jsem pár let neviděl. Třeba přidrzlého Ondru, který se ptal, jestli taky startuji v poledne nebo už o půl hodiny dřív s veterány nad 40 let...:-)

Start závodu byl poněkud rozpačitý, protože přišel z ničeho nic. Bez odpočítávání. Sice tam někdo asi hodinu a půl neustále mluvil do mikrofonu, ale když se startovalo, tak nic. Prostě se najednou ozval výstřel.

První kilometr jsem se proplétal mezi méně soudnými běžci, ale i tak byl rychlý - 3:50. Druhý dokonce 3:33, za to ovšem spíš mohlo nějaké to klesání. A pak to vlastně až do cíle bylo nahoru a dolů, jen s tím rozdílem, že se proměňovaly délky stoupání a klesání.

Pětku jsem měl za 18:37, což bylo hodně rychlé. A pak jsem na to trochu doplatil. Ne že bych přímo vytuhnul, pořád jsem ostatně předbíhal, ale nějaké síly mi to sebralo. Šestý a sedmý kilometrovník jsem neviděl, osmým - na Hrdlořezáku - jsem probíhal za 30:05. To už jsem věděl, že pod 38 minut to nedám, ale to ani nebylo mým cílem.

I v závěrečné rovince jsem ještě pár lidí předběhl a nakonec z toho byl čas 38:29. Sedm let starý výkon jsem překonal o téměř dvě minuty. A porazil jsem svůj běžecký vzor. Kamaráda, který mě přivedl k běhání a v roce 2002 mi tady nadělil 11 minut. Dneska doběhl dvě za mnou. Ale on už prakticky neběhá, zatímco já se na desítku pod 40 musím pořádně nadřít :-)

Z výsledku nejsem v žádné euforii, ale ani nad ním nebudu ohrnovat nos. Dopadl jsem zhruba tak, jak jsem si to před startem maloval. Stejně jsem věděl, že ať to dám za 37:50 nebo za 39:20, směrem  maratonu mi to neřekne vůbec nic.

Prostě jsem si prima zaběhal.

Jen mě trošku znervózňuje bolest v levém chodidle, cítím to asi od soboty. Ale doufám, že to mě už nezastaví. I kdybych teď měl dva týdny jenom odpočívat. I kdybych měl v den D běžet s molitanem v botě. Možná jsem jenom šlápnul v lese blbě na kámen a za dva dny to bude pryč. Stalo se mit o ostatně už několikrát. Takže zaleduju, namažu a zítra, pozítří budu moudřejší.

About