Pár postřehů z (ne)běžecké dovolené
Byly časy, kdy pro mě dovolená znamenala období nejusilovnějšího tréninku. Kdyby to neznělo směšně, skoro bych se odvážil napsat, že jsem občas trénoval dvoufázově. Ráno běh a ve zbytku dne se skoro vždycky na nějakou další fyzickou aktivitu našel čas i místo. Na kolo, turistiku nebo dokonce i plavání.
Teď to neplatí. Byl jsem v Lublani a u Bledu, neuběhl jsem tam ovšem ani metr. To stejné v Mnichově. Přitom v obou případech jsem si s sebou pečlivě zabalil běžecké boty. Ve Slovinsku mě přemohla lenost, v Mnichově jsem nevyběhnutí sváděl na jarní deštík. Ale proč ne, nesmím přeci návrat uspěchat.
To ovšem neznamená, že bych vůbec neběhal. Naopak, vyšvihl jsem letošní osobák: 18 kilometrů.
Navíc se stala neskutečná věc. Vůbec poprvé jsem ve svém rodném městě narazil na jiné běžce, než je můj kamarád z dětsví, se kterým si občas chodím zaběhat. V sobotu dva a dnes další dva. Čtyři běžci! Neuvěřitelné.
Ne, nejsme běžecké město. Navzdory vrozené skromnosti se považuji za nejlepšího vytrvalce v jeho téměř tisíciletých dějinách. Kdysi se sice v parku Klementa Gottwalda, kam zhruba před sto lety jezdili střílet koroptve anglický král (a indický císař) Edward VII. a rakouský následník trůnu Franz Ferdinand d´Este, pořádal kros, ale jeho poslední ročník se konal v roce 1990.
Od té doby jsem v parku a na přilehlých komunikacích viděl běhat jen fotbalisty při tréninku nebo školáky v hodinách tělocviku. A teď čtyři běžci. Jestli tohle není běžecký boom, tak už nevím.
K tomu jsem se dozvěděl, že jedna spolužačka z prvního stupně základní školy rovněž běhá maratony. Už tedy jsme dva z jednoho města. A nevede si zle. Vlastně si vede lépe než já, alespoň na žebříčku. Loni se mezi českými ženami dostala do TOP 40.
A ještě z trochu jiného soudku. Když jsem byl v Mnichově, zase jsem si po dlouhé době koupil běžecký časopis. Můj oblíbený Aktiv Laufen. Ještě v lednu v Berlíně jsem ho od pokladny šel vrátit do regálu, protože jsem si řekl, co s ním (a hlavně s vloženou německou termínovkou), asi tak budu dělat.
Teď jsem si ho už vzal. A opět jsem si potvrdil, že je to kvalita. Profesionálně dělaný časopis, s nadhledem, hezkou grafikou a především pro všechny běžce. Obdivuji jejich umění psát o více méně stále stejných věcech stále jinak a stále zajímavě. Navíc neblbnou s bosoběhem, vegetariánstvím ani s lidovými léčiteli, nemají módní policii a píší také o botách firem, které si u nich nezadaly inzerci.
V knihkupectví Hugendubel jsem rovněž zkouknul, co se urodilo na knižním trhu. Začal jsem počítat knížky v oddělení "Laufen" a přestal jsem, když jsem došel ke dvacítce. Není jich jako o fotbale, ale běh už se vyrovnal posilování a golfu. Dvě z nich mám a jsou skvělé, třetí si možná jednou koupím. A zbytek? Instantní příručky, sepsané podle jednoho mustru.
Dneska už nejen každý běhá, ale i skoro každý o běhání píše (to není narážka na blogerský comeback vl001!). Dokonce knížky. Asi se také do nějaké pustím...


