Proč maratonci necítí bolest

"Novináři, kteří maraton nikdy neběželi, rádi mluví a píší o tom, že maratonci se celých 42 kilometrů musí potýkat s bolestí. To je nesmysl.

Bolest je, když stojíte na pálce a trefí vás míček rychlostí 160 km/h. Bolest je, když při americkém fotbalu přihrajete a pak vás zbourá metrákový obránce. Bolest je, když vás při doskoku pod košem někdo trefí loktem do břicha. Bolest je náhlá a silná. A taková v maratonu neexistuje, i když se o tom hodně mluví a píše.

V maratonu existuje nepohodlí. A únava. A pocit, že dnes nemáte svůj den.  A také pocit, že je před vámi ještě dlouhá cesta. Ale nikoli bolest."

Hal Higdon

Runningová obuv a outdoorové aktivity

Bylo to loni v létě v obchodě Hervis. Hromada bot v krabicích a nad nimi velká cedule VÝPRODEJ RUNNINGOVÉ OBUVI. Jelikož mě to udeřilo do očí a dokázal jsem to vyhodnotit jako do nebe volající kravinu, ujistil jsem se, že mi ještě zůstal zbytek citu pro český jazyk.

Už jsem kdysi dávno psal o tom, jak cizí jazyky, zejména angličtina, zamořují češtinu i v případech, kdy to není nutné. Chápu, že se sotva najde ekvivalent pro bekhend nebo bodyček, ale runningová obuv už je celkem síla. Asi manažer oné prodejny chtěl vypadat světově. Nebo se možná v těchto korporacích mluví už jen podobným newspeakem. Bohužel jsem tehdy už neměl čas, abych se podíval, jestli nejsou jsou slevy také u cyclingových přileb nebo swimmingového oblečení.

Nike se zase v jedné z posledních kampaní chlubí tím, že její obuv odpovídá výzkumům univerzity v Cologne. Kdo by nevěděl, česky se tomu městu říká Kolín nad Rýnem.

Rád pobývám v přírodě, třeba na horách. Ale říct to takhle, to zní moc obyčejně. Když z horské túry uděláte outdoorovou aktivitu, má to hned vznešenější zvuk.

Jako kluk jsem také rád hrál hokej pod širým nebem. Jelikož jsme nejbližší zimák měli asi 40 kilometrů daleko, hrál jsem hokej vlastně vždycky jen pod širým nebem. Lidově řečeno: venku. Když tohle samé nedávno udělaly týmy Pardubic a Brna, šlo pochopitelně o open air game. Zkuste v dnešní době nalákat sponzory na venkovní utkání, případně utkání pod širým nebem...

Ale zpátky k běhání. Zajímavé je, jak se postupem času mění třeba názvosloví pro běžce, kteří rozbíhají velké závody, aby pomohli hlavním esům překonat rekord nebo získat limit. V čase socialistického Československa se jim říkalo zajíci. Většinou ještě s pejorativním dodatkem, že jsou symbolem kapitalistického pojetí sportu, kde se musí závodníci honit za rekordy a penězi. Později se ujalo označení vodiči. A v poslední době je stále častěji z televizní obrazovky slyšet slovo pacemakeři.

Na oficiálních stránkách PIM zase najdete tréninkové plány pro first timers. V češtině. Slovo začátečník nebo nováček zní zřejmě urážlivě, možná politicky nekorektně. Pokud si chce maraton či půlku zaběhnout i žena a mít trenérský dohled, pořadatelé jí vycházejí vstříc. V rámci Women´s Challenge.

Snad jen v jedné věci bych se anglickým termínům nebránil. Mám už věk na to, aby mi anglické slovo master znělo lépe než počeštěné veterán. Což je i pointa tohoto postu.

Kdy cyklisté šlapou nejusilovněji?

Už dlouho mám jeden profesní sen. Stát se dobře placeným vědcem, který bude bádat nad nejrozličnějšími zajímavými věcmi - tedy těmi, které budou zajímat především mě. Stačí občas číst noviny a víte, že takových lidí je na světě spousta. Neuplyne snad ani den, kdy by nebyl zveřejněn nějaký zásadní objev. Například, že konzumace vaječného koňaku snižuje riziko úmrtí na infarkt nebo že čím méně budete nosit kravatu, tím větší je pravděpodobnost, že vás nepropustí z práce.

Podobné výzkumy probíhají i ve sportovní sféře. Docela by mě zajímalo, kdo je platí. Tady jsou namátkou některé revoluční závěry z posledních let:

  • Výzkum vědců z University of Cape Town ukázal, že subjektivní vnímání úsilí předpoví následnou únavu lépe než srdeční tep, laktát, nebo jakýkoli jiný fyziologický faktor.
  • Výzkum biomechanika Benno Nigga z univerzity v Calgary potvrdil, že běžci, kteří si vyberou boty, v nichž se cítí komfortně, jsou méně často zranění.
  • Vědec David Williams z Brown University zjistil, že 1) běžci si nejvíce užívají trénink, když si mohou zvolit své vlastní tempo, 2) běžci trénují tím pravidelněji, čím více si trénink užívají a 3) mají tím lepší výsledky, čím pravidelněji trénují.
  • Tým vědců z University of Montreal zjistil, že cyklisté šlapou nejusilovněji, když předjíždí nebo jsou předjížděni.
  • Jistý Carl Foster z University of Wisconsin prokázal, že schopnost překonávat se je trénovatelná a že čím víc se běžec překonává, tím lepších dosahuje výsledků.
  • Experiment studentů z Arizona State University došel k výsledku, že sportovci podávají před publikem lepší výkony než bez publika a taktéž jsou lepší při závodech než v situaci, kdy o nic nejde.
  • Vědci z Manchester Metropolitan University přišli s důkazem, že průměrný člověk má jen 0,0005 % pravděpodobnost, že jeho tělo má všech 23 genů potřebných k tomu, aby se z něj stal špičkový vytrvalec.
  • Studie univerzity v Münsteru prokázala, že běžec běží tím rychleji, čím méně při tom myslí na techniku běhu či správné dýchání.
  • Irene Davisová z Running Injury Clinic na University of Delware prokázala, že běžci s těžkým krokem jsou náchylnější ke zraněním.

Myslím, že je tady ještě dost neprobádaných oblastí. Docela by mě lákalo prokázat, že ten, kdo běží nejrychleji, se s největší pravděpodobností jako první dostane do cíle.

Mizuno Prophecy - novinka, která je rozhodně odvážná

Na jedné straně je nutno bezesporu ocenit odvahu, se kterou se firma Mizuno pustila do výroby boty vážící 370 gramů a jdoucí proti všem současným trendům. Na druhé straně se nemohu zbavit pocitu, že se zcela v Cimrmanově duchu vydala cestou zkoumání slepých uliček. Pokud ji chcete následovat, připravte si 5499 Kč.

Prophecy

Zaujala mě rovněž informace, že Prophecy je určena pro běžce ve váhové kategorii nad 90 kilogramů. To je měřítko, které - pokud se nepletu - se zatím v běžeckém světě nepoužívá. Model Creation je zase především pro muže, jimž váha ukazuje 80-100 kg, zatímco po Riderech by měli sáhnout běžci z kategorie 70-95 kg a po Ultima 2 zase z kategorie 80-120 kg.

Zajímavý matematický rébus s nemalým průnikem.

P.S. Možná si Mizuno při vývoji boty vzalo tak trochu vzor z miniaturní (jiho)korejské značky Faab, která přišla s něčím podobným už předloni.

Faab

Začal jsem zase běhat. Vlastně spíš cvičit

Nové prodavačky (a prodavači) mají ve většině obchodů na oděvu cedulku "Zaučuji se" nebo "Brigádník". Jen v Marks and Spencer poznáte nováčky podle nápisu "V tréninku". Líbí se mi to. Asi tu cedulku také pořídím.

Jsem totiž zase v běžeckém tréninku a připadám si vlastně jako nováček. Snažím se podle toho také chovat. Nikam nespěchat a dopřávat si všeho jen v minimálních dávkách.

Zahálel jsem přesně 51 dní. Až v úterý jsem si zase obul běžecké boty. Jen na takový lehký výklus - dohromady to bylo něco přes 3 kilometry a běh jsem střídal s chůzí. Dnes znovu. A do konce týdne to ještě jednou zopakuji. Snad mi čerstvě napadaný sníh moc nezkomplikuje plány.

Především jsem však začal cvičit. Asi po dvaceti letech. Pokud mají nohy vydržet případně v budoucnu nějakou vyšší zátěž, musím jim to co nejvíce ulehčit. Takže si párkrát týdně budu dopřávat posilování nohou, zad, břicha a kyčlí (tedy toho, co drží tělo při běhu tak nějak pohromadě), budu cvičit balanc a v den, kdy vyběhnu, také běžeckou abecedu. Poprvé mě po cvičení bolelo celé tělo, podruhé už to bylo lepší.

Nejsou to samozřejmě převratné novinky, na které bych přišel včera. Věděl jsem o nich od začátku, asi stokrát jsem o nich četl. Ale vymlouval jsem se, že na ně nemám čas. Dokud tělo fungovalo více méně v pohodě, neviděl jsem ani důvod. Teď prostě budu vstávat o 15-20 minut dřív, abych mohl před během praktikovat všechny ty skopičinky s kotníky, chodidly, koleny a spol. Pokud mi to pomůže udržet se zdravý, bude to vlastně malá daň.

Dokonce jsem začal skákat přes švihadlo. Sounož a decentně. Docela mě překvapilo, že jsem ho doma našel. Vůbec netuším, kdo, kdy a proč ho koupil.

Noha první výběh přežila v pohodě. Nic nekalého jsem nepociťoval. Na konci února jdu na kontrolu a nejpozději tam se asi dozvím, jestli mi rázová vlna pomohla, nebo jestli jsem měl peníze raději věnovat na pomoc hladovějícím.

Maraton a fast-foodová mentalita

Nedostatek trpělivosti patří k základním znakům dnešní doby. Touha mít všechno co nejdříve a ideálně s minimální námahou. Bylo by nelogické, kdyby zrovna maraton a spol. stály stranou téhle vlny. Naopak. Běžecký byznys je na fast-foodové mentalitě založen.

Stačí se podívat na obálky mainstreamových časopisů všech možných jazykových mutací. Jsou jedna jako druhá.

Natrénujte na maraton za 100 dnů. Sedm tipů, jak se dostat do ideální kondice. 42 + 1 rada, jak vyzrát na maraton.

World

Jako příležitostný kuchař vím, že když si chcete udělat hovězí polévku, máte v podstatě dvě možnosti. Vařit maso a kosti, nebo hodit do vroucí vody kostku masoxu. Obojímu se říká hovězí vývar. Příprava prvního trvá pár hodin, u druhého je to jen několik minut. Samozřejmě obojí chutná trochu jinak a je také jinak zdravé.

Podobné je to s maratonem. Lze se na start postavit po dlouhodobé přípravě, kdy se naučíte pořádně běhat i regenerovat, zkusíte si pár kratších závodů, pochopíte něco o fungování těla a principech tréninku. Nebo vyrazit na trať pár týdnů po slezení z gauče, pokud možno v minimální kondici.

Přiznávám, že teď trochu káži vodu a piji něco ostřejšího. Před sedmi roky jsem totiž na to šel druhou cestou. Po pouhých šesti týdnech. Ale už bych to znovu neudělal. Slabou omluvou mi budiž aspoň to, že ještě před tím, než jsem se na start maratonu postavil, jsem uměl desítku těsně pod 45 minut.

Dnes se na královskou trať (moje oblíbené novinářské klišé) vydávají i lidé, kteří ji nezvládnou ani za hodinu. Proč ne. Žijeme ve svobodné zemi a každý si může běhat, kde chce a jak chce. Kvalifikační či jiné limity neexistují. Jestli si chce někdo maraton odpochodovat, má možnost. Slovy Rudolfa Hrušínského z filmu Jak básníkům chutná život: „Já nejsem nikde organizovanej, tak si můžu malovat, jak chci.“

Druhá věc je, jestli je to zrovna moudré. Pokud si někdo udělá řidičák a hned druhý den vyrazí na cestu z Prahy do Barcelony, neznamená to automaticky, že se vybourá. Přesto bych nechtěl sedět na místě spolujezdce.

Názor, že maraton by neměl být první metou běžeckých začátečníků, není moc populární a vyvolává vášnivé diskuse. Každopádně na principu „maraton zvládne opravdu každý“ je dnes založen běžecký byznys. Ten tisícům adeptů dodává kuráž, neboť pro zvládnutí 42 195 metrů za obligátních 100 dnů stačí tak málo. Koupit si:

  • tréninkový plán
  • hi-tech boty za 4000 Kč (a více)
  • Nike+ (případně Garmin, miCoach atd.)
  • co nejfunkčnější oblečení
  • časopis plný užitečných rad, jak přežít
  • startovní balíček na PIM (neboť jen tam je u nás limit sedm hodin)

To by v tom byl čert, aby úspěch nebyl zaručen.

Přirozeně to jde i jinou cestou. Ale vyprávějte to kuchařům, kteří nechtějí postávat u plotny a raději věří kostce masoxu.

About