Sep 20
Veslování jsem zařadil do tréninku jako doplněk k běhání. Minimálně na několik nejbližších měsíců. Inspiroval mě a na dálku zaučil Dvořka, který taky chodí na trenažér a láme jeden osobák za druhým :-) Zatím si ho dopřávám dvakrát týdně, dávám si to jako druhou fázi před volným dnem. Glykogen si vyplácám ranním během, tak snad to má i jiný efekt než jen zvyšování kondice.Jednou chodím sám, podruhé na kolektivní hodinu s trenérkou. Sám jezdím vytrvalost se stupňovaným závěrem, na hromadných lekcích se dělají především intervaly a k tomu i nějaké posilování břicha a zad - tedy věci, které přijdou vhod také při běhání.I tady musím bojovat s handicapem, konkrétně se svou výškou. Dělám díky ní delší záběry a pokud mám dodržovat stanovenou frekvenci (třeba 27 záběrů za minutu - neboli šlág 27), jedu rychleji a intenzivněji než menší veslaři. Samozřejmě jen do chvíle, kdy slabé ruce a záda jsou ještě schopny držet s nohama krok a délku záběru neflákají...Jinak dělám stejné chyby, jako jsem dělal při běžeckých začátcích i v pokročilejších stádiích. Neumím třeba odhadnout tempo a ke konci vadnu. Nicméně jsem si ve čtvrtek vytvořil základní osobák na 10 km (44:50 při zátěži 5). I se čtyřmi krátkými přestávkami na pití. To je další zjištění - na rozdíl od běhu nebo kola se nedá pít za pohybu. A snad se mi teď podaří desítkový výkon snižovat.Běžecký trénink se mi málokdy podařilo končit tak intenzivně, že bych měl mžitky před očima a motal se vyčerpáním. Když na trenažéru vystupňuji konec až někam k rychlosti 1:40 (na rozdíl od běhání se počítá na 500 m), mám v první chvíli co dělat, abych se pak zvedl ze sedátka a došel do šatny. Nohy se mi klepou ještě pár minut. Na druhé straně je to příjemný signál, že jsem se za ty peníze neflákal.A ještě jeden rozdíl tu je: po běhu jsem zatím ještě nikdy neměl mozoly a puchýře na dlaních.
Veslování bez vesel
V Kachyňově filmu "Fandy, ó Fandy" křičí trenér na Vltavě na své svěřence: "Jakej je kdo veslař, takovej je člověk. A naopak." Nevím, jestli je to pravda. Snad ne. Veslař jsem totiž mizerný. A navíc ne na vodě, nýbrž na trenažéru.Oč méně mi veslování jde, o to více mně baví. Umožňuje mi totiž věci, na které si při běhání zatím ještě netroufnu. Nebo na ně spíš nemám. Třeba intervaly - a myslím, že někdy dokáží být brutálnější než ty běžecké.Veslování jsem zařadil do tréninku jako doplněk k běhání. Minimálně na několik nejbližších měsíců. Inspiroval mě a na dálku zaučil Dvořka, který taky chodí na trenažér a láme jeden osobák za druhým :-) Zatím si ho dopřávám dvakrát týdně, dávám si to jako druhou fázi před volným dnem. Glykogen si vyplácám ranním během, tak snad to má i jiný efekt než jen zvyšování kondice.Jednou chodím sám, podruhé na kolektivní hodinu s trenérkou. Sám jezdím vytrvalost se stupňovaným závěrem, na hromadných lekcích se dělají především intervaly a k tomu i nějaké posilování břicha a zad - tedy věci, které přijdou vhod také při běhání.I tady musím bojovat s handicapem, konkrétně se svou výškou. Dělám díky ní delší záběry a pokud mám dodržovat stanovenou frekvenci (třeba 27 záběrů za minutu - neboli šlág 27), jedu rychleji a intenzivněji než menší veslaři. Samozřejmě jen do chvíle, kdy slabé ruce a záda jsou ještě schopny držet s nohama krok a délku záběru neflákají...Jinak dělám stejné chyby, jako jsem dělal při běžeckých začátcích i v pokročilejších stádiích. Neumím třeba odhadnout tempo a ke konci vadnu. Nicméně jsem si ve čtvrtek vytvořil základní osobák na 10 km (44:50 při zátěži 5). I se čtyřmi krátkými přestávkami na pití. To je další zjištění - na rozdíl od běhu nebo kola se nedá pít za pohybu. A snad se mi teď podaří desítkový výkon snižovat.Běžecký trénink se mi málokdy podařilo končit tak intenzivně, že bych měl mžitky před očima a motal se vyčerpáním. Když na trenažéru vystupňuji konec až někam k rychlosti 1:40 (na rozdíl od běhání se počítá na 500 m), mám v první chvíli co dělat, abych se pak zvedl ze sedátka a došel do šatny. Nohy se mi klepou ještě pár minut. Na druhé straně je to příjemný signál, že jsem se za ty peníze neflákal.A ještě jeden rozdíl tu je: po běhu jsem zatím ještě nikdy neměl mozoly a puchýře na dlaních.
Filed under //
Můj trénink
